Upíři
Vznik
Neví se přesně kdo byl první upír ale jsou bláboly o tom že to byl hrabě Dracula. Já si myslím že to byl někdo těsně předním, někdo kdo ho neměl rád ho kousl za záměrem aby z něho byl taky upír.
Rozmnožování
Jak jsem se zmínila už ve Vzniku hrabě Dracula byl pohryzán. Tak teda po řadě: existují 2 druhy kousnutí:
Pití krve
- upír pije krev za účelem ukojit svoji nekonečnou žízeň
Proměňování někoho v upíra
- upír záměrně kousne, ale bez upití krve.
- po čase (týden) se pokousaný začne měnit v upíra
Cyklus
Narodí se normální (tím myslím ne upír) dítě. Starý upír/ka si ho vybere jako svého potomka a následovníka (každý upír by měl mít následovníka). Kousne ho, ale podle upírských pravidel by mělo dítě souhlasit. Vybere si okamžik když bude dítě potřebovat pomoc (např.: spadne do studny...) a potom řekne že dítěti ponůže pokud ho bude moct kousnout. Dítě dovolí a upír to udělá. Upír s dítětem uteče, naučí ho kousat a přepadat a schovávat se... Dítěti začnou růst strašně tvrdé nehty, zuby ale jenom horní, když má někdo špičaté horní i dolní zuby pak to není upír ale vlkodlak, nebo kočkodlak, změní se mu barva očí. Dokud se upíří učeň (tak se mladým upírům říká) nenapije lidské krve není ještě úplně upír. Je něco mezi člověkem a upírem. Jestli se upírův učeň dlouho(asi rok) nenapije lidské krve(bude pít zvířecí) může umřít.
Každý vám odpoví nelidství pro upíra neznamená nic. Avšak pouze schovává bolestnou pravdu. Lidství nebo lidskost hrají v životě Upíra nesmírnou roli. Ačkoli si to neuvědomuje, podléhá těmto vlastnostem více než by si byl kdy ochoten připustit. Když se se zrodí nový Upír, není jako lidské mládě. Je to člověk jemuž byl dán ohromný dar. Dar moci a nesmrtelnosti, lépe řečeno dlouhověkosti... Nový upír zůstává tím samým člověkem jako předtím, pouze cosi uvnitř se pomalu začíná měnit, cosi uvnitř pomalu odumírá. Nejčastěji tato změna začíná při prvním krmení, lovu. Hladové Upíří mládě, prázdné a šílené poprvé zabíjí. Zabíjí cokoli co je v dosahu, ať je to krysa, bezdomovec nebo vlastní žena. Touha po krvi je silnější. Nasytí se a upadne do spánku. Poté ale přijde ráno, kdy se probudí v kaluži krve, objímajíc milovanou bytost nebo mršinu zvířete a poprvé okusí temnou stranu své nově nabyté moci. Pokud je Upírovým cílem nějaká milovaná osoba nebo přítel, promění se často jeho žal ve vztek a další vraždění. Upír je polapen. Zdrcen svými činy, odmítá svou identitu a bezhlavě se pouští do nebezpečenství. Obviňuje celý okolní svět. Jak ostatní smrtelníky, tak i svého "Otce". Ale především obviňuje sebe. Podaří li se mu přežít první týden, poprvé navazuje styky s okolní upíří komunitou. Není li v okolí žádná, netuší nic o své podstatě, běsní a je lapen a zabit nebo se sám zabije aby ochránil své okolí. Mocní Upíři často žertem tvoří mladé a sledují jejich strmý a hrůzný zánik. V hloubi duše však vidí sami sebe... Poté co se mladý upír dostane mezi ostatní, jeho nenasytnost a touha jsou mu vysvětleny. Zapojí se do normálního života a přijme návyky krmení. Užívá si svou moc a odlišnost od lidí. Když v tom mu osud uštědří další ránu. Stane se tak po několika desítkách let.
Upír nestárne jako ostatní ale i přesto se snaží stýkat nebo sledovat svou původní lidskou rodinu. Ovšem jeho rodina stárne. Rodiče umírají, milá zdrcená ztrátou bere si jiného, děti rostou a umírají, jejich děti také, rod zaniká. To vše Upír sleduje bez jakékoli možnosti pomoci. Protože pomůže-li, vystavuje se nebezpečí odhalení a rychlé smrti. Stále si však udržuje lidskou morálku. Tedy se alespoň snaží. Těžce nese zabíjení lidí pro potravu, vraždám se vyhýbá, vysává napůl. Někteří Upíři se dokonce živí jen zvířecí krví. Avšak přijde den kdy Upír své zásady poruší. Stane se tak po roce nebo po pěti staletích, avšak stane se tak. Maktub. Nejprve hořce lituje svého činu, ale zhřeší znovu. A znovu.
Postupně ospravedlní občasné zabití jako vykonání potřeby nad nižšími lidmi. Nad podřazenou rasou. Zabíjí stále častěji a zuřivěji. zabíjení se mu stane přirozeností. Někdy se stává že takovýto Upír stále dodržuje svůj kodex cti, bývá to však výjimka. Upír se propadá do kolotoče politiky, džihádu a krmení. Uspokojuje svou potřebu stále častěji a naléhavěji. Lidé jsou již pouhými figurkami v jeho hře. Znamenají čísla a fakta. Počítá s nimi jako s vojskem na papíře. " Kolik si mohu dovolit nechat padnout v této bitvě...? " Manipuluje s rodinami, městy a národy aby zvýhodnil své postavení a svou moc. Řím proti Kartágu, Athény proti Spartě, Španělé proti Angličanům... Vše je jen hra. Takovýto upír je již velmi stár ( věk mezi 500 a 1200 léty) a jakékoli lidství mizí. Zůstávají jen zvyky a potěšení. Moc. Touha. Následuje dlouhá a krutá smrt. Finální smrt nesmrtelné bytosti. Pomalu degeneruje, stále více spoléhá na svůj zvířecí instinkt. je nebezpečný, bestiální, na vrcholu.
Avšak prohrává válku se svou duší. Je pohlcen zuřivostí a bestiálností a musí být usmrcen... Někdy však smrt přijde náhle. Stává se tak pokud Upír uvěří v návrat ke starým tradicím, ve své vlastní lidství. Na krátkou dobu se mu podaří žít a nebýt zvířetem, chovat se jako člověk. Avšak tím nesílí. Pouze oslabuje svou mysl a náhle se cosi mnění a je pozřen svými vlastními instinkty.
O upírech existují však záznamy o jedincích kteří vydrželi po tisíce let a nejeví známky degenerace. Říká se že došli do stádia Golcondy, kdy Upír nalézá vnitřní mír a uspokojení.
Trochu jiné vysvětlení vampyrismu
Porfyrie (nemoc)
Termín porfyrie označuje vzácnou metabolickou poruchu krve, jejímž důsledkem je nadměrný únik železa z organismu. Je to velice vzácná vrozená odlišnost genetického původu, která způsobuje mimořádnou citlivost na sluneční světlo. Delší pobyt na slunci zapříčiní patologické změny pokožky a její poškození.
Za klidného stavu je pokožka těchto lidí mrtvolně bílá a hebká. Pobyt na slunečním světle u nich později způsobí abnormální pigmentaci, mimořádný a nadměrný vývoj ochlupení a červené nebo hnědočervené zbarvení zubů. Dále u porfyrie dochází ke znetvoření nosu, uší, obočí a prstů. Rty s dásněmi tuhnou a zuby působí výrazněji. Tím vzniká dojem vlčí tlamy.
K dalším příznakům patří i to, že husté chlupy vyrůstají i na obličeji a na rukou. Dochází k prudké a nenadálé látkové přeměně organismu, která je doprovázena červenou močí a poruchami nervového systému. Tím i v některých případech k psychickým poruchám a epilepsii. Bylo také zjištěno, že česnek je pro člověka nemocného profyfií smrtelným nebezpečím. Obsahuje totiž látku, která zvýrazňuje a podporuje příznaky porfyrie. Česneková šťáva rozpouští krevní barvivo a brání organismu v jeho vytvoření.
Tato odlišnost nutí postižené toulat se po nocích a žít ve svitu měsíce. Pobyt na denním světle je pro ně skutečným utrpením. Žijí proto pouze v noci, toulají se po lesích a vyhýbají se lidem.
Porfyrie se léčí transfúzí krve a vstřikováním hemu, jedné ze složek krevního barviva. To vedlo k nápadu, že legendy o upírech mohou souviset s touto nemocí a nemocní se snažili léčit prokousnutím krční tepny a nasycením se krví své oběti. Uvažovalo se, že když postižení pozřeli značné množství krve, vstupovalo strávené krevní barvivo do krevního oběhu a vracelo jim onu životodárnou sílu. Jejich neustálá touha po čerstvé krvi byla alespoň na nějaký čas ukojená. Po doplnění chybějících látek do organismu nastala opět jeho prudká změna a návrat ke zdánlivému normálu. Staly se z nich opět trochu zvláštní lidi s bledou kůží a krutýma očima.
Po podrobnějším vědeckém zkoumání (Adams 1999) byla ovšem teorie, že by pití krve mohlo potlačit příznaky porfyrie, označena jako nepravděpodobná a založená na nepochopení nemoci. Nemocní porfyrií nemají žádnou chuť na krev a látka, kterou potřebují, neprojde trávením. Kromě toho je celá hypotéza založena na moderních představách o upírech a neodpovídá příliš původní mytologii.
Znaky upírství
Typické upíří znaky jsou:
husté, nad kořenem nosu srostlé obočí, zašpičatělé uši, uhrančivé oči, velmi bledý obličej s ostrými rysy a hlavně dlouhé, ostré zuby, vyčnívající z úst. Z dalších vlastností upíra bychom mohli jmenovat ještě to, že se neodráží v zrcadle, nevrhá stín a sluneční světlo má na něj zhoubný vliv. Proto vstává ze svého hrobu v noci a než se objeví první sluneční paprsky, musí být zpět ve svém úkrytu. Báje dokonce praví, že upír se umí přeměnit v netopýra či vlka a dokáže se protáhnout i tou nejmenší štěrbinou. Toto tvrzení dalo vzniknout jedné vysvětlující teorii, o tom ale až za chvíli. Upír škodil tak, že se zakusoval svými ostrými tesáky do krku oběti, aby prokousl tepnu a mohl sát krev. Upírem se stal člověk, který sám byl upírem pokousán nebo snědl maso z upírem napadeného zvířete. Upíry se prý stávali i lidé, kteří byli za svého života čarodějové, zločinci nebo kteří zemřeli nepřirozenou smrtí, například sebevraždou. Věci, kterých se upír bojí a kterými je možné ho zahnat, jsou česnek a dále různé náboženské propriety jako kříž, růženec, svěcená voda či hostie.
Zahubit upíra bylo možno několika způsoby, např. zastřelit ho stříbrnou kulkou či - a to byl používanější způsob - otevřít jeho hrob a proklát mu srdce zašpičatělým dřevěným kůlem. Pokud to nepomohlo, přistupovalo se k tvrdším zásahům: ruce mu byly svázány za zády a byla mu odseknuta či ukroucena hlava a jeho ústa byla vycpána česnekem či kamením. Pokud ani toto nepomohlo, bylo nutné celé tělo spálit buď na popravišti, nebo mimo obec někde na kraji lesa a popel tam zahrabat. Tyto procedury musely být vykonávány za dne, protože tehdy byl upír bezbranný. Úkolem zlikvidovat upíra byli zpravidla pověřováni kati. Že tento postup není jen čistě teoretický, dokazují mnohé nálezy upířích pohřebišť, kde jsou kumulována těla s jasnými protivampyrickými zásahy. U nás je to třeba naleziště v Čelákovicích.
Kostry vypadaly následovně:
lebky byly odděleny od zbylého skeletu, ruce byly svázány za zády, u některých lebek byly vylomené čelisti. Velice zajímavá je skutečnost, že lebky byly poněkud odlišné velikosti, než je obvyklé, a navíc - v čelistech byly nalezeny i deváté zuby. Je všeobecně známé, jak velkou úctu chovali naši předci k mrtvým, takže je očividné, že k takovýmto zásahům na mrvoláchmuseli mít pádný důvod. Nejvíce zpráv o upírech (či vampýrech) pochází z Balkánu, Maďarska a od starých Slovanů. Nevyjímaje z výčtu slavného hraběte Drakulu, který skutečně existoval, žil v této oblasti - v rumunských Karpatech
UPÍR
(MONIKA, 11. 5. 2009 15:31)